Na kraju svega, shvatiš da se ništa nije promenilo sem što je Sunce dva put zašlo.
A na konci se nic nezměnilo až na to, že dvakrát zapadlo slunce.
Lepo je, sunce, i tako to.
Je tu moc pěkně, slunko a tak.
To je neka kometa koju je sunce izdahnulo da ove noæi bude baklja da ti osvetli put do Mantove.
"Spíš kometa. Slunce ji posílá, "aby ti posvítila na cestu...
"Jorkovo je sunce našeg jada u divno leto pretvorilo sad... i mrgodni nam oblaci nad domom plešu po sladostrasnoj æudi lutnje
"Víme, že je teď zima znepokojená" "Ale já prosím slunce Yorku aby udělalo nádherné léto." "A aby všechny mraky co jsou nad náma..."
Zima je došla pre nego što smo shvatili... da je Sunce poèelo da odlazi.
Zima nastala dřív, než jsme si všimli, že sluncem zalitý letní čas pominul.
Ne izgleda kao da ga je sunce ubilo.
Jeho asi slunce na svědomí nemá. Co budeme dělat?
U ovom trenutku, kada je sunce nisko, nema neposrednog uzroka za brigu.
Teď, kdy je slunce ještě blízko nad obzorem, nemají zatím bezprostřední důvod se obávat.
Ovo... ovo je Sunce, a ovo... ovo smo mi.
Tohle je slunce. A tohle jsme my.
Poèela sam rano, kad je sunce izašlo.
Jak dlouho jsi už... - Začala jsem, když vyšlo slunce.
Èini se da je sunce crveno, a zapravo je žuto.
Jako slunce, vypadá červeně, ale ve skutečnosti je žlutý.
Prije par dana, šetao sam Druid Hill parkom, taman kad je sunce zalazilo.
Před pár dny jsem se procházel v parku na Druid Hill, zrovna když zapadalo slunko.
Kako momke kao nas može biti briga za siæušnu stvar kao što je sunce?
Jak by se mohli lidé jako my bát o takovou drobnou věc jako je slunce, hm?
Kakav je bio oseæaj kada je sunce obasjalo tvoje telo?
Jaké to bylo, když na vás dopadlo sluneční světlo?
Izašlo je sunce i... više mi se nije umiralo.
Vyšlo slunce a já jsem už neměl chuť zemřít.
I kad je sunce izašlo toga jutra, sve što se moglo videti je da su prevladali zlo.
A když se ten den Slunce znovu rozzářilo... jim byli všichni vděčný za to že vyhnali zlo.
Pre nego je sunce zaslo, video sam vedro nebo na zapadu.
Než se setmělo, viděl jsem na západě jasnou oblohu.
Èuli smo da je sunce izašlo jutros, kao i uvijek.
Slyšeli jsme, že slunce vyšlo jako každé ráno.
To je sunce koje je veoma, veoma daleko.
To sluníčko je hodně daleko odtud.
Jesi li znao da je Sunce zvijezda, a ne planet?
Pánové. Věděl si, že slunce je hvězda a ne planeta?
To je istok, i Julija je sunce.
Toť východ a Julie jest sluncem.
Senke su se izdužile dok je sunce ljubilo zapadni horizont bacajuæi sablasni odsjaj na naše junake bez straha i na Peèija takoðe.
Stíny se protáhly, když slunce políbilo západní horizont... a hodilo přízračnou zář na našeho nebojácného hrdinu... a taky na Patchiho.
Jesi li znao da postoji lampa u kojoj je sunce?
Věděl jsi, že se dělají lampy, které mají uvnitř slunce?
Pošto je Sunce zašlo, tražiæe poslednju veèeru.
Jelikož už slunce zapadlo, tak si říkám, že asi bude hledat svou poslední večeři.
Nećete se sećati da je sunce spržilo naš svet.
Nepamatujete si, když slunce sežehlo naši planetu.
Došao sam èim je sunce zašlo.
Přišel jsem hned, jak zapadlo slunce.
I živeo je u lepom domu za decu na malenom ostrvu u blizini Velsa, gde je sunce sjalo svakoga dana.
Žil v krásném dětském domově na malém ostrově kousek od Walesu, kde slunce svítilo každý den.
Nisi se samo probudila jednog lepog dana, dok je sunce sijalo.
Neprobudila ses s nimi jednoho dne, protože sluníčko svítilo.
Spržiæe je sunce samo par sati nakon što izaðe.
Slunce ji spálí jen pár hodin po tom, co vzešla.
Da je sunèeva svetlost mogla da prodre u sobu kada je sunce bilo niže na nebu, papir bi jednako izbledeo, od vrha do dna.
Jestli bylo slunce schopno prosvítit místnost, ikdyž bylo níže na nebi, pak by byl papír stejně vybledlý shora dolů.
Ako pogledamo svet arhitekture, vidimo Misov toranj za Berlin iz 1928. godine, a pitanje bi moglo biti: "A, gde je sunce?"
Pokud se podíváme na veškerou světovou architekturu, vidíme, že u Miesovy věžě pro Berlín v roce 1928 může otázka znít, "Kde je slunce?"
I tako je sunce sinulo na mračno doba Evrope.
A tak se v Evropě rozzářila doba temna.
Jednog oblačnog dana je sunce počelo da se pomalja između oblaka i ja sam se pitao da li ću se osećati bolje ponovo.
A jednoho zamračeného dne, jsem uviděl průrvu v mračnech, kudy prosvítalo slunce a přemýšlel jsem, možná bych se mohl znovu cítit lépe.
Rani primer dolazi od velikog astronoma Johana Keplera koji je bio opsednut razumevanjem jednog drugog broja - zašto je Sunce udaljeno 150 miliona km od Zemlje.
Dávný příklad pochází od významného astronoma Jana Keplera, který byl posedlý touhou po pochopení jiného čísla -- proč je Slunce vzdáleno od Země 150 milionů kilometrů?
Otišla sam kod njega veoma rano ujutru, čim je sunce izašlo.
Vyrazila jsem tedy za úsvitu za ním.
Za nas je sunce izvor napretka.
Slunce je pro nás zdrojem bohatství.
Ovo je sunce pored svog porekla, jer je Japan istočno od Kine.
Toto je slunce umístěné v počátku, protože Japonsko leží na VÝCHOD od Číny.
Na vrhu je bog, na dnu je čovek, čovečanstvo, levo je sunce, desno mesec.
Nahoře je Bůh, dole je člověk, lidstvo, nalevo je Slunce a napravo Měsíc.
Pa, razmislite o tome šta umetnici, pisci i pesnici imaju zajedničko, sposobnost da se upuste u metaforično mišljenje, povezujući naizgled nepovezane ideje, kao što su, "to je Istok, i Džuliet je Sunce."
Pomyslete na to, co mají umělci, spisovatelé a básníci společného, schopnost metaforického myšlení, spojování zdánlivě nesouvisejících myšlenek, jako například: „V tom okně východ je a Julie slunce."
Svaka zvezda na našem nebu je Sunce,
Každá hvězda na naší obloze je slunce.
No tog popodneva, dok je sunce zalazilo, videla je brod, trgovačko plovilo.
Ale když toho odpoledne zapadalo slunce, zahlédla člun, obchodní loď.
Ali, ukoliko postoji materija, kao što je Sunce, ona izaziva da se sam prostor uvija i krivi.
Pokud v něm ale nějaká hmota je, jako například Slunce, způsobí to, že se prostor zakřiví a prohne.
Kada je sunce počelo da se pomalja u dolini, bukvalno sam počeo da drhtim od uzbuđenja jer sam pogledao sliku i rekao: „O bože, dobijam potpuno isto osvetljenje kao i Birštat pre 100 godina.“
A když začalo v údolí vycházet Slunce, doslova jsem se roztřásl vzrušením, protože jsem se díval na malbu a uvědomil si: „Panebože, mám to samé nasvícení jako Bierstadt před 100 lety.“
Gde god se nalaze senke, noć je, a gde god je sunce, tu je dan.
Všude, kde jsou stíny, je noc a všude, kde svítí slunce, je den.
Ne gledajte me što sam crna, jer me je sunce opalilo; sinovi matere moje rasrdivši se na me postaviše me da čuvam vinograde, i ne čuvah svoj vinograd, koji ja imam.
Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
1.1196520328522s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
A na konci se nic nezměnilo až na to, že dvakrát zapadlo slunce. 